Nature & Freedom

Zneužil jsem auto a nechal se hodit pod Trojmorsky Vierch, kam jsem během čtyřiceti minut z parkoviště přímo umrzlým sněhem „vyběhl“. Rozhledna tady je fajnová a vidět je dost. Po chvíli blbnutí jsem pokračoval dál. Celou dobu až k vrcholu nebylo potřeba sněžnice. Šlo se parádně. Potkal jsem pár, který je měl, ale naštěstí pro mě zbytečně. Hřebenem jsem dorazil až do sedla pod Malým Sněžníkem, odkud už to šlo pěkně až na tento předvrchol. Dolů do sedla byl krásný výhled a jak jsem sem seběhnul, končila prosluněná část mého dne.

Už z protějšího kopce bylo vidět, že přes vrchol se valí oblačnost. Postupně jsem oblékl další vrstvy a vzhledem k plánu na zpáteční cestu volným terénem minul vrchol traverzem pod vrcholem. V této pasáži bylo vidět několik příjemných průhledů do údolí tak, jak se oblačnost postupně protrhávala. Došel jsem traverzem až k pramenu řeky Moravy a tady odložil bagáž a pár minut číhal na prodlevy v proudu hustých mračen. Po chvíli dorazila skupina a probíhalo skupinové focení. Já se už balil a mizel k základům bývalé turistické chaty. Tady v základech byla pěkně zabydlená místnost evidentně používaná k noclehu. Ještě chvíli jsem se motal po stezce až jsem ve vhodný moment ze stezky uhnul po jiné užší.

Odtud jsem pak střídavě hledal a nacházel postup směrem, který jsem si předem vytyčil. Na prvních asi třech kilometrech jsem se musel dvakrát zorientovat a po delší době si užíval pocit, že nevím kde jsem a jestli nesejdu s cesty. Nejprve jsem šťastně došel ke Sněžné chatě a při hledání vrstevnicové cesty pod Mokrým Hřbetem nakonec asi po půl kilometru nazdařbůh kolmo svahem konečně chytil tempo staré stezky a po dalších pár stech metrech začal pod sebou rozeznávat stopy lyžaře. Několik kilometrů jsem pak pokračoval hlubším sněhem a jako vždy nadšeně objevoval novou stezku. Kilometry plynuly pomaleji než se zdálo a já vydatně čerpal zbývající síly. Dorazil jsem až na širokou lesní cestu, po které je tažena oficiální běžkařská cesta.

Čekaly na mně poslední dvě lovecké chaty a tak jsem se rozhodl k první z nich vydat kolmo do svahu. Nebyl jsem první kdo tu ten víkend byl a tak jsem po stopě příchozích pokračoval zpět k civilizaci. Po tom co jsem znovu navázal na širokou jsem se rozhodl překonat ještě jeden hřebínek a tady mi skutečně došlo. Terén byl ještě náročnější než doposud a bylo mi přáno vyzkoušet si vyšší zátěž. Po překonání převýšení mě podobně náročný postup čekal i dál jako -teď už těžký- postup úbočím. Cesta se mi odvděčila výjimečným světlem pozdního odpoledne a po chvíli relaxu už jsem bojoval o dosažení cíle sinchronizován s odvozem autem a západem slunce.

Poslední chatu jsem minul a naposled křižoval širokou cestu. Stopy od chaty mě opět navedli na traverz a tak jsem spěšně jsem chvátal do údolí. Tato část byla jasná a tak jsem podle plánu došel až ke sjezdovkám. Bylo zima a tak jsem byl rád, že všechno proběhlo bez problémů. Únava byla velká, ale uspokojení mnohem (mnohem) větší. Povedlo se mi to co sem plánoval a za to sem ještě teď horám vděčný.